Ale mohla bych se při nějaké vhodné příležitosti poptat, jak to chodí… Dnes se nám stejná paní učitelka jako ta z článku opět rozpovídala o prezidentu Hu Jintaovi… Tentokrát říkala, že „si všichni Číňani myslí, že je to hlupák“… Přijde mi to jako zajímavý kontrast k tomu, že zbytek světa ho označuje za nejmocnějšího muže planety… V kombinaci to asi může být taky důvod k obavám…

Otázka tedy je, jak vysoké jsou ty úplatky ve srovnání s oficiálními náklady: já bych to odhadoval na 30-100%; tedy na nezanedbatelnou část „celkových“ výdajů v nemocnici.

Moje zamyšlení směřovalo k tomu, že Číňan pak logicky bude vnímat jako náklady na léčení celou částku včetně úplatků (takže když je v ceníku 100, automaticky čte 200) – jenže pokud má platit léčení někomu jinému, soud by mu logicky měl uložit k hrazení jen oficiální náklady – tedy částku mnohem nižší, než jaké jsou skutečné celkové výdaje. Což znamená, že léčení někoho cizího by bylo mnohem „levnější“ než léčení sebe sama – což je pro viníka nehody dobrá zpráva. Na druhou stranu by to bylo dost nefér vůči oběti – umím si představit, že čínským soudům to bude jedno, ale umím si představit i to, že čínský soud to vyřeší šalamounsky: nemůže-li po viníkovi chtít úhradu úplatků, přikáže mu místo toho zaplatit i nějaké „odškodné“, jehož výše ty výdaje na úplatky pokryje. No, realistická varianta asi je, že soud bude někdy odškodné stanovovat a někdy ne – a výše odškodného bude přímo úměrná výši úplatku zaplacenému tou kterou stranou soudci 🙂

Ale to jen tak planě teoretizuju – nemyslím, že byste měla šanci si takovéhle detaily ověřit (škoda).

S tím zdravotnictvím jsem se asi nedostatečně přesně vyjádřila :). Víte, v České republice jsme strašně zhýčkaní, co se zdravotní péče týče… Jako ano, platíme zdravotní pojištění, ale jsme tím pádem dost odtrženi od toho, co a kolik vlastně v takové nemocnici stojí… V Číně systém zdravotního pojištění (zatím) zaveden není (pouze pro ony vládní zaměstnance), takže člověk si musí zaplatit všechno (samotnou návštěvu lékaře, každý úkon, každý lék…). Ceny jsou podle všeho podobné jako u nás, ale místní platy jsou několikanásobně menší…
Takže když si vzpomenu na naši největší zdravotnickou aféru – spor o ono slavné „cikrtovné“, jak se tomu v začátcích říkalo, musím se tomu spíš smát… I tomu, jak to dodnes spoustě lidí leží v žaludku. Já si holt v hospodě odpustím jedno pivo a nějak to přežiju.

Ad čínská logika – rozdíl může být spíš v systému hodnot, kdy pro ně skutečně může být to, aby rodina neměla žádné výdaje/oplétačky, důležitější než to, že za to jeden člen rodiny dostane doživotí/trest smrti. Aneb přežití skupiny je důležitější než přežití jednotlivce – a jednotlivci sami se s tím vnitřně ztotožňují, tedy jsou ochotni se za skupinu obětovat. Pro nás je to těžko představitelné, na to už tu máme příliš zažitý individualismus a princip osobní odpovědnosti…

PS: Zdravotní péče v Číně je drahá. Poprvé zaplatíte, když vlezete do špitálu (za to, že vůbec dostanete možnost se setkat s doktorem – pokud nemáte na zaplacení, tak vás k němu nepustí, i kdybyste jim měl na chodbě vykrvácet… já se tedy do čínského špitálu krom vstupního odběru krve pro povolení k pobytu zatím neodvážila (bojím se, že bych tam chytla něco horšího, než s čím bych tam přišla), ale jeden zahraniční student prý právě takovouto situaci v jedné nemocnici viděl – už ale neviděl, jak dopadla…). A pak už platíte furt a za všechno. Pokud tedy nejste vládní zaměstnanec (tím pádem byste to měl „samozřejmě“ zdarma).

Anebo je vysvětlení mnohem prozaičtější – mladík měl mnohem větší sklony k násilí než je v populaci běžné, a tedy jde o exces, ke kterým občas dochází všude – protože v každé populaci se pár takových jedinců vyskytne…