Moje babička letos dovršila krásný požehnaný věk osmdesáti let. Zrak jí už moc neslouží a je prakticky hluchá. Co jí říkají druzí, toho ona se pouze domýšlí. V praxi to znamená, že nám odkývá prakticky cokoli. Bohužel nejen nám.
Staří lidé, jako je moje babička, jsou typickou kořistí nejrůznějších podvodníků, zlodějů a „agentů s teplou vodou“, tedy obchodních zástupců nejrůznějších firem s předraženým zbožím. Vyrostli v jiném světě, než jaký je ten dnešní, a nemůžeme jim to v žádném případě mít za zlé. Můžeme se je pouze snažit poučovat a chránit před všemi těmi hyenami (opravdu nenacházím pro tento stav příznačnější název než hyenismus), které kolem nich krouží a chtějí na nich vydělat.
Babička už se nám v minulosti mnohokrát pochlubila nějakým tím skvělým vynálezem, který si koupila na takové té předváděcí akci, kde každý dostane dárek. Už před pár lety to byl v této zemi velký byznys. Poslední dobou mám ovšem pocit, že tenhle byznys už překračuje únosnou mez. Možná to beru příliš vážně, ale kampaně cílené na staré lidi, kteří si nechají všelicos napovídat a nedokáží se bránit smlouvám, které jim nějaký ten brigádník najatý velkou firmou vnucuje, považuji osobně za poněkud nemorální. Nedělám příliš velký rozdíl mezi tím, že nemohoucího důchodce přepadnou na ulici, aby mu ukradli peněženku, a nátlakem ke koupi zaručeně dokonalého zboží v hodnotě v řádu desítek tisíc korun. Zlodějna jako zlodějna.
Jak vysvětlit člověku, co se narodil ještě za tatíčka Masaryka, přežil peklo druhé světové války, únor 1948, padesátá léta, život pod „ochranou“ z ostnatého drátu a celý život pracoval rukama, aby bylo dobře jemu i lidem druhým, že tenhle svět je sice svobodný, ale je také zlý a zákeřný, že se člověk musí mít neustále na pozoru? Že druzí to s vámi nemyslí dobře, ale pouze na vás chtějí vydělat peníze a vy to musíte mít neustále na paměti? Jak to vše vysvětlit člověku, jehož nástup doby hypermoderní postihl ve věku, kdy už nebyl schopen ten neskutečně rychlý vývoj věcí kolem reflektovat?
Jak to vše vysvětlit člověku z vesnice, co nemá ani mobil ani počítač, co nikdy nebyl v supermarketu, onom království konzumu? Jak mu vysvětlit, že není třeba kupovat vnoučatům předražené dary na předváděcích akcích, protože vnoučata si, až budou ony věci náhodou potřebovat, vyberou sama z nepřeberné nabídky na internetu?
Můžete do své babičky hučet horem spodem, ale ona se stejně vždycky zařídí podle své životní zkušenosti, byť pro dnešní svět jakkoli omezené.
A tak se stalo, že firma Zepter, proslulá nejen svým velice kvalitním nádobím, ale také vysokými cenami a ne právě korektním přístupem k zákazníkovi, svolala za pomoci skupiny svých obchodních zástupců velkou předváděcí akci v jedné moravské vesničce. Nebyla to určitě akce první ani poslední. Bohužel se na ní ocitla i moje babička, která, jak už jsem zmínila v úvodu, je téměř hluchá.
Nevím, co vše se tam onoho večera odehrálo, jisté je pouze to, že babička si z večírku pro seniory donesla domů kupní smlouvu na hrnce za pětatřicet tisíc a společně s ní smlouvu na spotřebitelský úvěr. Na naše stále se opakující rady „telefony hned pokládej, řekni, že nemáš zájem, na dopisy neodpovídej a hlavně NIKOMU NIC NEPODEPISUJ“ v tu chvíli samozřejmě opět zapomněla.
Každá ze smluv obsahuje zajímavou perličku, která mě šokovala natolik, že jsem měla v tu chvíli chuť milou obchodní zástupkyni roznést v zubech. Kupní smlouva byla původně sepsána na dvaadvacet tisíc korun, ovšem když obchoďačky zjistily, že babička je schopná odsouhlasit prakticky cokoli, tak přepsaly smlouvu na „zvýhodněnou nabídku“ rovnou za pětatřicet tisíc. No neberte to, když se to tak vyplatí.
I smlouva o úvěru by v člověku byla vyvolala úsměv (kdyby právě nepukal vzteky). Podle smlouvy babička žije ve společné domácnosti s druhem, který má důchodový příjem stejně jako ona (to aby byl úvěr vůbec schválen). Toto tvrzení je zcela prokazatelně lež, které se úmyslně dopustila výdělku-chtivá paní či slečna V. Zajímalo by mě, jestli je taková smlouva vůbec platná. A hlavně by mě zajímalo, jak se tomu všemu může obyčejný člověk vůbec bránit.
Odstoupení od kupní smlouvy už je podáno na poště a nám nezbývá než doufat, že se nám podařilo zakročit včas. Abychom nedopadli jako náš známý, který díky své manželce věku mé babičky nastoupil nebezpečnou cestu do exekuční pasti před několika týdny.
Dluh českých domácností prý neustále roste. Říkám si, kolik je asi mezi těmi zadluženými domácnostmi oněch osmdesátiletých babiček a dědečků, kteří se pouze nejsou schopni orientovat v tom našem „moderním“ světě, kde je starý člověk pouze vítanou kořistí všemožných zlodějů.
A je mi z toho smutno. Možná by té naší rozežrané společnosti nezaškodilo trochu obyčejné úcty ke stáří, která stále přežívá v jinak všemi pomlouvané Číně.
Jinak se totiž obávám, že je naše slavná evropská civilizace odsouzena k zániku. Protože se tady časem požereme navzájem. Nezachováme-li si alespoň špetku nějaké té elementární lidské slušnosti a úcty.