Moje minulá xi’anská neděle se nesla ve znamení zmatku nad náhlým pokusem o přiškrcení mé osobní svobody. Následující dny však ukázaly, že můj původní dojem byl poněkud mylný… Ukázalo se, že kontroly u vstupní brány do kampusu jsou tu spíš pro samotné Číňany než pro cizince, že žádné nařízení tu nevydrží správně fungovat více než jeden den a že škole výjimečně opravdu šlo o naše dobro.
Proč tedy ty kontroly? Protestní studentské hnutí ukázalo se být v Číně ne právě populárním a škole v tomto případě šlo asi především o to rozjet jakousi evidenci toho, který student se v jakém čase právě nacházel mimo kampus. Když vezmeme v úvahu mnohočetnost čínského obyvatelstva a počet studentů univerzity, snadno nám dojde, o jak nesnadný úkol se jedná. Proto asi také strážní na druhý den nějaké kontroly nechali být. Kdo by se obtěžoval. Nad zahraničními studenty už od počátku spíše s úsměvem mávali rukou. Po selhání tohoto prvního pokusu byla tuto sobotu vyvěšena cedule nová. A kontroly opět vydržely pouze jeden den.
Rozbitý nos
Co se týče péče školy o naše dobro, věc se má takto: Minulé pondělí jsem při setkání se svými kamarády v řadách zahraničních studentů zjistila, že v onu kritickou protestní sobotu byli tři z nich v noci ve městě zmláceni skupinou Číňanů před nějakým barem. Bezprostředním důvodem bylo ne právě slušné chování poněkud nadmíru opilého Brita. Když člověk odhodí základní ideál toho, že násilí nikdy nic nevyřeší a nemělo by se ho užívat jako „komunikačního prostředku“ za žádných okolností (ale to bychom nesměli žít na této planetě), dá se tato spíše jednostranná rvačka ještě relativně pochopit. Méně už chápu, jak se může stát záminkou pro napadení dalšího člověka, který svým chováním nijak přílišně neprovokuje, a v početní převaze ho ve chvíli, kdy se nemůže bránit, kopat do hlavy. (Předestírám, že nakonec se všichni až na nějaké jizvy obejdou snad bez následků.) To vše pod dozorem ochranky klubu, před kterým k incidentu došlo.
Otázka je, jestli se jednalo pouze o výbuch agresivity, k jakému může dojít v každé společností i bez hlubších příčin, nebo měla tato nešťastná příhoda nějakou souvislost s odpoledními protesty. Je možné, že by se pod záminkou nevhodného chování opilce čínský hněv vůči Japoncům obrátil proti cizincům vůbec? V zájmu své vlastní bezpečnosti věřím a doufám, že se jednalo pouze o exces.
Faktem ovšem je, že japonským studentům se doporučuje nevycházet zbytečně z koleje a obzvláště neopouštět večer kampus. Nejprve jsem se doslechla, že jde o opatření na jedné z dalších univerzit v Xi’anu. V pátek už jsem slyšela, jak tuto radu předává naše třídní učitelka mým japonským spolužákům.
Svoboda slova
Co se týče druhé poloviny nadpisu tohoto článku, dovolím si zde ocitovat jednu z našich učitelek, která se v ono stejné pondělí vyjádřila po náznacích z naší strany k oněm protestům.
Víte, politika je věc vlády. S námi obyčejnými lidmi nemá nic společného. Proto se nehodí, aby se tu konala nějaká shromáždění. Máme na to v Číně dokonce takové rčení: „zhi tan feng yue, bu tan zhengzhi“ (volný překlad: „bavit se pouze o počasí, ne o politice“). Vláda určila, že tady v Číně nemáme svobodu slova, svobodu vyjádřit se. A tak to má být. Proto ti studenti neměli žádné právo jít demonstrovat.
Konec citace. Ponechám bez komentáře.
A příště už snad opět v trochu vtipnějším duchu.