Komentáře: Studentem v Absurdistánu

Od: Anonym

Anonym — Wed, 31 Aug 2022 20:24:46 +0000

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Thu, 17 Mar 2011 16:17:21 +0000

Opravdu zajímavé čtení,
a podle všeho zážitky, které popisuje Tereza, nevybočují z čínského „univerzitního normálu“.

Ale stejně bych takovou zkušenost bral všemi deseti.

Od: Lucie

Lucie — Tue, 15 Mar 2011 19:45:26 +0000

článek
Zajímavý článek z Guardianu o akademické situaci v Číně (psal to profesor ze St Andrews).
http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2010/aug/21/understanding-chinas-academic-woes

Od: Tereza Švarcová

Tereza Švarcová — Mon, 14 Mar 2011 07:59:57 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Jsem si říkala, že to budeš asi brát tak, že se snažím nějak vychvalovat 😀 To opravdu ne. Snažila jsem se popsat realitu. Jako ano, myslím si, že jsem možná jako dítě měla určitý potenciál, ale už od první třídy byl systematicky ubíjen školní docházkou za vydatné pomoci učitelů… A později i mé vlastní, protože člověk v nižším věku ještě nemá tu vlastní motivaci na to se o něco snažit a když ji ve vyšším věku má, tak je už zas pozdě, protože ty mozkové buňky prostě nejsou to, co bývaly…
VŠ jsem si představovala tak, že bude pro mě problém procházet zkouškama, zvlášť když jsem si zvolila obor, ve kterém zas až tak moc nevynikám (ehm, vůbec). Ne že po nějaké době zjistím, že když se aspoň pokusím naučit to, co se po mně teoreticky chce (ze strany vyučujících), tak budu za aktivistického exota a že by bylo vlastně nejlepší nedělat do té školy nic a ono by se to taky nějak spláchlo.
Samozřejmě jsou určitě jiné obory, kde to tak nefunguje. Ale jak bylo řečeno někde výše, všechno je to jen o lidech.
Měla jsem jít na matiku 😀 Ta se okecat nedá…

Od: ray

ray — Sun, 13 Mar 2011 21:54:04 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Mám neblahý pocit, že takovou instituci, která by dovolila v plné míře rozvíjet tvůj dokonalý talent, v prachu lidského světa budeš hledat jen těžko.

Od: Tereza Švarcová

Tereza Švarcová — Sun, 13 Mar 2011 18:05:34 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Plus ještě jedna poznámka:
Ta otázka, kterou jsem se tady snažila předložit, neleží v tom, jestli jsem věděla či nevěděla o nějakém pravidle se 40 kredity. I kdybych se o něm před odjezdem dozvěděla, nijak by to moji situaci nezměnilo. Pokud by mi následkem okolností na čínské škole, které nemohu objektivně změnit, hrozilo vyloučení ze studia, přestože jsem měla vždy nejlepší studijní výsledky v ročníku (trochu se za to stydím, protože zas tak extrémní výkony jsem tam nepředváděla, ale na to se asi nikdo neptá, to je jen moje osobní měřítko), tak by mi to přišlo přinejmenším absurdní. Ale nějak bych to už přežila. O to mi šlo/jde.

PS: Studium čínštiny bez výjezdu do Číny je v podstatě zbytečné. Proto se o ten výjezd ostatně (skoro) každý tak snaží.

PPS: Student se na VŠ jde všestranně rozvíjet v rámci svého oboru. Pokud mu v tom vysoká škola nepomáhá, ba naopak mu v tom často brání, tak se asi někde stala chyba. To, kde se stala, jsi naznačil. Možná ale leží už kdesi v hluboké podstatě celého vzdělávacího systému.

Od: hao xuesheng zongshi hen zhuyi ting ke

hao xuesheng zongshi hen zhuyi ting ke — Sun, 13 Mar 2011 18:00:25 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Ty mi nerozumíš… Jistěže nás univerzita nemá rozvíjet všestranně, nejsme v renesanci. S druhou, třetí větou souhlasím, protože je to jen definiční opis toho, co sem napsala výše. Ano, to je ideologie kreditového systému. Ale funguje to tak i v praxi? Zádrhel je celkem tradiční – je to o lidech. Čili ať už je ta škola základní nebo vysoká, určující vždycky bude vazba učitel-student. V Brně prý přednáší nějaký magor (pouze přejaté označení), který právě na tohle téma vyžaduje u zk doslovný termín „zanícený zápal“. No, to sice na první poslech zní spíš jako nějaká nemoc, ale předpokládám že tím chce vyjádřit nutnost, aby obě strany braly svou činnost vážně a byly ve vztahu k látce patřičně „hořlavé“. Jenže proč jde drtivá většina studentstva na univerzitu? Kvůli titulu. A titul je na peníze, protože tak je většinové povědomí nastaveno… Takže cíl je jasný: zhoufit kredity, být otitulován (akademicky, ne degradujícně). Tudíž ne dozvědět se něco nového… Neříkám, že je to tak u všech, to by přece jenom bylo asi už k pláči, je spousta dobrých studentů, ale ta míra není bohužel nijak závratná.
(i když na mém oboru to tak zoufalé naštěstí není.)
No a když učitel potom vidí tu hrůzu, musí v jeho působení zákonitě nastat okamžik, kdy to prostě „vzdá“. Z jednoho hlediska to všichni chápeme (protože jsme strašně empatičtí), z druhého by to samozřejmě mělo být nepřipustitelné. Pořád to však zůstává na jeho rozhodnutí, jestli chce teda opravdu učit anebo bude po univerzitě korzovat jen v rámci „dám či nedám ti diplom“.

Od: Tereza Švarcová

Tereza Švarcová — Sun, 13 Mar 2011 16:49:28 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Možná jsme každý studovali na jiné škole.
Mohla jsem jít samozřejmě studovat někam jinam (dostala jsem se všude), ale čínština prostě nakonec zvítězila. To, že jsem se přihlásila na čínštinu v kombinaci s francouzštinou je moje chyba, za kterou už přes dva roky pykám (v době podávání přihlášek jsem totiž vůbec nepočítala s tím, že bych na ten obor opravdu nakonec šla), ale nikde jsem nikdy neprohlašovala, že to moje chyba není. Právě naopak, docela otevřeně hlásám, že to moje chyba je. Jedna z těch větších v životě řekněme.
Jinak já jsem od studia vysoké školy očekávala asi něco trochu jiného než hodně slabé pokračování školy střední. Kdyby mi tam bylo předkládáno nějaké vědění a byly na mě kladeny přiměřené nároky, tak bych si neměla na co stěžovat. Tohle ve svém případě moc nepociťuji (o různých absurdních situacích, co jsem na fakultě zažila, bych mohla vykládat hodiny, ale na to teď opravdu nemám čas) a čas strávený učením se toho, co musím do školy, místo toho, abych se mohla učit to opravdu důležité (ale nikdo to po mně nechce), považuji za zabitý.
Ano, jsem náročná a mám náročná měřítka. O tom, co si myslím, jsem tu ostatně psala na jiném místě a nemá smysl se v tom znova babrat.
Závěrem se omlouvám, že jsem prošvihla rozvinutí debaty na blogu, ale v posledních dnech věnuju pozornost spíše hrozící jaderné katastrofě v Japonsku (mám k němu teď geograficky celkem blízko, a tudíž i jaksi pocit, že se mě to – bohužel – tak trochu taky týká).

Od: ray

ray — Sat, 12 Mar 2011 21:21:18 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Student se jde v prvé řadě na univerzitu/vysokou školu naučit něco (konkrétní znalost), ne všestranně se rozvíjet (za to se diplomy nedávají, to může dělat sám a univerzitu k tomu přímo nepotřebuje). Kredity slouží k evidenci toho, že na té škole student za svým daným cílem skutečně něco dělá. Cílem NENÍ houfovat kredity, ale něco se naučit, za což je pak student kredity „odměněn“.

Že se někdo musí pro dosažení kreditového limitu učit nesmysly je chybou a) toho, kdo daný nesmysl akreditoval b) vyučujícího nebo katedry c) jeho samotného (co se vlastně například na francouzštině učí si taky můžu zjistit před tím, než nastoupím – pokud se chci učit francouzsky, nepůjdu na FF UP, kde francouzština smrdí)

A vůbec nerozumím nějakému noži na krku – sám jsem za 3 roky bakalářského studia na FF UP nasbíral něco přes 210 kreditů, čili minimálně o 30 více, než bylo po mně vyžadováno – a hodnotu měl pro mě každý jeden z nich.

Od: hao xuesheng zongshi hen zhuyi ting ke

hao xuesheng zongshi hen zhuyi ting ke — Sat, 12 Mar 2011 12:12:46 +0000

Re: Studentem v Absurdistánu
Tak počkat… Já myslím že je snad dostatečně patrné, že ten článek (a jeden z předchozích) není jenom o téhle jedné záležitosti.

Vzdělávání je v podstatě ideál… Kredity by měly sloužit k systematizaci jeho převádění do praxe, tj. aplikování vědění minulých generací na současnou a tím zajistit intelektuální rozkvět společnosti etc. To je asi hlavní myšlenka (samozřejmě když zapomeneme na tu věc s tím, že lidi jaksi s ideály moc nekaramelkují).
Chápu, že všechno musí mít nějaký řád, systém. Jenže v konečném důsledku ty kredity samy o sobě nevypovídají nic, akorát je prostě třeba je patřičně nahoufovat. Jinými slovy student primárně cítí nůž na krku a chtě nechtě musí – přesně jak to napsala Tereza – upozadit spoustu věcí a to v hodně širokém záběru. A výsledek? Celý účel univerzit nám pěkně pochoduje směr šípek…
No, a když se pak člověk ještě dozví, že s každou obměnou vedení se musí zavádět novinky, aby se nesmazatelně zapsali do našich srdcí, protože jsou většinou ještě lepší než ty předchozí, a o kterých navíc kolují tři různé verze (půl roku po ustanovení!!!), není divu, že si pak někdo, komu dokonce jde i o studium, řekne že na to se teda může vy… zanevřít.