Doufám, že to Karel nečte. Ale on je, kromě toho, že je jazykový génius, především génius matematický, také matiku na VŠ učí. Je génius i hudební: zahraje na housle i v palčákách, nedělám si srandu. Má samozřejmě i nedostatky, o těch dílem nevím, dílem pomlčím 🙂 Zcela vážně: Karel tvrdí, že jakmile se naučíme obstojně 2-3 jazyky, mozek se prostě naučí učit se jazyky, že je to na jedno brdo; je ovšem třeba to brdo objevit. Neztrácejme tedy naději 🙂

Jestli byl článek demoralizující… já jsem býval neduživé a slabé, věčně nemocné dítě. Tatínek mne, ve snaze upevnit mé zdraví, brával odmala do hor, Tatry jsou jeho láska. Vylezli jsme na první „předkopec“, mě už bolely nohy, tati, to už jsme tam? Kdepak, pravil tatínek, my jdeme až tam, a ukázal mezi štíty, na jejichž vrcholcích se blyštěl sníh. – Tož, asi tak :-DDD

Když už jsem zmínil ty hory – určitě nevynechejte Alpy ve Slovinsku, když už jste tam.

Tomu Vašemu kamarádovi fakt závidím jeho mozek :-). Ten můj logicko-matematicky fungující na to prostě nemá… (I když jsem se už pár nějakých těch jazyků taky učila… A něco málo si z nich možná i pamatuju :-D).

Byl ten článek až tak demoralizující? :))

Jinak samotná čínština je těžší než to písmo, aspoň podle mého názoru. Ty znaky se dají naučit, když se tomu člověk fakt věnuje… Ale čínština jako jazyk, to je málem předem prohraná bitva… Jak jsem už psala, do článku se nevešlo všechno :-). Třeba jaké to je s porozuměním mluvenému… Při existenci všech těch dialektů… Protože ona ta standardní čínština, kterou se my učíme, byla vytvořena v podstatě uměle pro to, aby se všichni Číňani mohli mezi sebou nějak vzájemně dorozumět… A dodnes existuje v Číně značné množství lidí, kteří ji neovládají a hovoří pouze svým mateřským dialektem.