S želvami jsem se v Číně poprvé setkala v jedné restauraci. Měli tam akvárium, na kterém visela cedule „jeden jin 130 yuanů“ (převedeno na srozumitelnější jednotky je to 400 Kč za půl kila). Kuchař zrovna vybíral želvičky a stavěl je do komínku. Pak s nimi zmizel v útrobách kuchyně.
Želvy se v Číně chovají na želvích farmách. Ročně se jich v Číně sní podle hrubých odhadů, na které jsem kdesi narazila, asi 200 milionů (ale znáte to, v Číně je to milion sem, milion tam, deset milionů sem, deset milionů tam). Z želvy se člověk prý moc nenají. Jediná poživatelná část je údajně troška masa okolo páteře. Ovšem i ta troška má v očích Číňanů velkou výživnou hodnotu, dokonce až takovou, že je želva považována také za lék využitelný v tradiční čínské medicíně.
Když jsem letos narazila na želvy v supermarketu, nijak mě to nepřekvapilo. O to víc mě však překvapilo, když nám včera paní učitelka ve škole vysvětlila, že ta želva, která se v Číně dá uvařit na polívku, není vlastně želva. Je to ryba! Zatímco želva (čínsky wugui 乌龟) je zvíře, které je v Číně symbolem dlouhověkosti a těší se patřičné úctě, tahle „ryba“ (čínsky jiayu 甲鱼, přičemž druhý znak je opravdu znakem pro rybu) je onou známou pochoutkou, na kterou jsem kdysi narazila v restauraci. Ryba? Rozhodla jsem se použít Google.
Anglicky se jiayu řekne softshell turtle, či přesněji Chinese softshell turtle, tedy „čínská želva s měkkým krunýřem“. Latinsky je to Pelodiscus sinensis. Česky pak kožnatka čínská. Oblíbený obyvatel českých domácností. Domácí mazlíček. Na jednom českém akvaristickém portálu jsem se však dočetla i to, že „ve své domovině se často stává přísadou do polévek“. Našla jsem ji. Je to želva. Alespoň pro nás.
Pro zajímavost nabízím srovnání výsledků hledání v obrázcích na Googlu.
Česky:
A čínsky:
Rozdíl mezi želvou-želvou a želvou-rybou je ovšem i pro Číňany tak malý, že se prý i v restauracích často spletou a místo želvy-ryby dostanete želvu-želvu. Želvy to holt v Číně nemají lehké.
Ale abychom nehovořili jen o jídle, želva má v čínské kultuře a tradici významné postavení. Jednak byla tradičně považována za jednoho ze čtyř tvorů obdařených duší, a to spolu s drakem, fénixem a jednorožcem. Z této čtveřice je jedině želva skutečně existujícím zvířetem. Tvar želvy také symbolizoval tradiční čínské pojetí světa. Klenba želvího krunýře symbolizuje nebe, které bylo v tradičních čínských představách kulaté, zatímco ploché břicho želvy symbolizuje zemi (plochou a hranatou).
Želva se podle čínské mytologie také podílela na stvoření světa. Podle některých verzí aktivně pomáhala spolu s ostatními třemi výše zmíněnými oduševnělými tvory, podle jiného příběhu vzala bohyně Nüwa mořskou želvu, usekla jí nohy a ty pak použila jako podpěry pro nebeskou klenbu. Želva v Číně symbolizuje stálost a také dlouhý věk.
Tento její význam pravděpodobně přispěl i k tomu, že želví krunýře byly před nějakými 3 tisíci lety za dynastie Shang používány k věštbě. Úlomky těchto krunýřů se dochovaly dodnes a nesou na sobě nejstarší dnes známou podobu čínských znaků. Poprvé byly objeveny na samotném konci 19. století.
V tomto kontextu nyní čtenář jen stěží uvěří, že želva je zároveň velice nevybíravou čínskou nadávkou. Jiný výraz pro želvu wangba 王八 značí zároveň „paroháče“ a výraz wangbadan 王八蛋 („želví vejce“) je čínskou obdobou českého výrazu „bastard“. I samotní Číňané se na internetu často ptají, jak k tomu mohlo dojít?
Jedno možné vysvětlení říká, že wangba se čte stejně jako jiné wangba, které znamená něco ve smyslu „zapomínat na osm ctností“. A kdo zapomněl na oněch osm ctností…
Poněkud barvitější druhý možný výklad říká, že za dynastie Ming existovala zvyklost, že mužská část rodiny prostitutky (tedy manžel apod.) musela na veřejnosti na znamení této skutečnosti nosit zelenou pokrývku hlavy. Jakéhosi chytráka pak napadlo, že hlava v zelené čepici vlastně vypadá tak trochu jako želva. A už to bylo. Co se týče výše zmíněného „želvího vejce“, podle starých Číňanů se želvy nemohly mezi sebou pářit, takže se želva musela spářit s hadem. A vejce, které následně nakladla, bylo takovým malým „levobočkem“.
Závěrem ještě malá poznámka navíc k oné zelené pokrývce hlavy. Nikdy nedávejte Číňanovi jako dárek zelenou čepici. Spojení dai lümaozi 戴绿帽子 („nosit zelenou čepici“) se uchovalo v čínštině dodnes. A milý Číňan by si Váš dárek vyložil jako jednoznačný náznak toho, že ho žena podvádí…
PS: Nejroztomilejším vysvětlením k želvám, na které jsem při psaní tohoto článku narazila, bylo: „Kdysi v dávných dobách měla želva jednoznačně pozitivní význam. Tangové a Songové* si věšeli želví přívěšky na mobil podobně jako my dnes ty kočičí…“
*dynastie Tang (618-907), dynastie Song (960-1279)